úterý 2. března 2010

Devět dní za zdmi

Když člověk zestárne o spoustu silných osudů.
Když si říkáte o málo polívky a víte, že jsou to všechno nepodstatné maličkosti.
Když se těšíte ze slunce a čerstvého vzduchu.
Když na chodbě vidíte kameru a pak si nemůžete zvyknout, že vás už kamery nekontrolují.
Když přiložíte pacientovi ruku na srdce, abyste mu dali energii.
Když vás jeden schizofrenik požádá, jestli byste ho nehladili na duši.
Když se smějete jak blázni.
Když típáte další cigaretu.
Když nechytíte pinpongový míček.
Když se chvějete úzkostí a bezmocí.
Když usnete při autogenním tréningu.
Když by se mělo zachovávat lékařské tajemství.
Když popíšete papíry svými myšlenkami a přečtete další knížku od Coelha.
Když poznáváte v barevných flecích bubáky a lidi před zrcadlem.
Když se vás ptají, zda slyšíte hlasy.
Když se na někoho usmějete a on vám úsměv oplatí.
Jsem zpátky.
V životě?

5 komentářů:

  1. Vítej zpátky, Mim. Ať je zas dobře, po dlouhé cestě až sem...

    OdpovědětVymazat
  2. Sem a tam, tam a sem, já rád jsem. Vítej, lítej.

    OdpovědětVymazat
  3. Těší mne, že jste se vrátila. Snad to pro vás nyní bude snesitelnější.

    OdpovědětVymazat
  4. Kotě, jsem ráda, že jsi zpátky. Jen doufám, že teď už NAPOŘÁD. Já tě tam podruhý nepustím...

    OdpovědětVymazat