Nohavica si zpívá svou Ostravu, kde to oči nechal. Já si zpívám s ním. Potkám ho! Pršavý podzim zabalím do šály, aby nenachladl a nemusela jsem mu vařit bylinkové čaje. To on by nejspíš nepil, takové už jsou podzimy. Barevné a šedé zároveň. Plno rozporů.Chatové listí maluje listy na toustové chleby. Milá chata. Veselá. S veselými lidmi.
Pod nohami se mi smějí kachličky s překvapením a žáby už do školy skoro neskákají. Škoda.
Z rozpadlého domu v Přívoze už lidé nevykukují tak často, už nesuší prádlo. Ale jsou tam. Oni, i prádlo.
S čerty nejsou žerty, to ví každé malé dítě. Natožpak s Čerty, s těmi opravdu není radno žertovat. Tedy,... kdo ví.
V kuchyni si poskakují klokani, celé dny smaží. Špízy. Maso do těstovin. Cokoliv.
Podzimní atmosféra v zapadákovech, kde to mám tuze ráda. Člověk si tam může sednout kamkoliv na zem. Na louku, na dřevo, doprostřed silnice. Tedy, pokud neprší.
Už ani tancovat se člověku nechce, na severu zase bojují s velkou vodou a já mám žízeň, asi málo vody. Plno rozporů.
V hlavě si spřádám pavoučí sítě, nachytám do nich brouky, aby se nepletli v hlavě.
Moment. Prý nandej mi do hlavy tvý brouky. Tož to bych je tam vlastně měla nechat.
Z rozpadlého domu v Přívoze už lidé nevykukují tak často, už nesuší prádlo. Ale jsou tam. Oni, i prádlo.
S čerty nejsou žerty, to ví každé malé dítě. Natožpak s Čerty, s těmi opravdu není radno žertovat. Tedy,... kdo ví.
V kuchyni si poskakují klokani, celé dny smaží. Špízy. Maso do těstovin. Cokoliv.
Podzimní atmosféra v zapadákovech, kde to mám tuze ráda. Člověk si tam může sednout kamkoliv na zem. Na louku, na dřevo, doprostřed silnice. Tedy, pokud neprší.
Už ani tancovat se člověku nechce, na severu zase bojují s velkou vodou a já mám žízeň, asi málo vody. Plno rozporů.
V hlavě si spřádám pavoučí sítě, nachytám do nich brouky, aby se nepletli v hlavě.
Moment. Prý nandej mi do hlavy tvý brouky. Tož to bych je tam vlastně měla nechat.
Plno rozporů. Naštěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat