Tož černé město je mi milé

Kdybych měla ďurky v kapsách, vypadlo by všechno špatné mezi koleje tramvají.
A kdybych měla fotopřístroj, kamaráda mého, cvakla bych výhled z té naší školy.
Je tu milo, je tu veselo. Maruščina jedenáctka, reggae koncert na náměstí, bláznivě príma spolubydlící a žábovohroznýšovodubinové spolužačky. Protože spolužáka máme jen jednoho. Achjo! :D
Když budeme koukat pozorně, budeme umět jezdit se schodolezem bo vozíčkářka Lucka přeci taky potřebuje "pohyb".
Kdybych se za rok na výšku nedostala a zůstala tu, aspoň bych se podívala do vazební věznice. A to je přeciž lákadlo.
Dneska jsem se skamarádila s Hrnečkem. Je oranžový a umí vařit.
V noci je tu trochu nebezpečno, ale podchody se dají nadejít.
Tož kecnout si před Richardem Krajčo na zem skor pod stůl má i své výhody. Aspoň na vás promluví, i když si musel myslet, že jsem opilá patnáctka - a to jsem se prostě jen po jejich koncertě netrefila na židlu. Jaj.
Asi si poslechneme besedování Terezy Kostkové bo Divadelní pouť bez bariér.
A dneska svítily světlušky, všimli jste si, jak ozářily tmu?
Čtyřka a osmička jsou naše šťastná čísla, neboť nás zavezou přes černotu Přívozu do Mariánek, kde je oranžovota. Juří.
Znáte kapelu Úspěch? Ti v mých uších sklidili obrovský úspěch!
Škoda jen, že město kultury jim o vlásek uteklo. O ten nedredový. Zatím.
Zítra prý bude kypat jak cyp.

Chybí mi klokaní život.