Stejně tak, jako i kolejnice. Vlaky jim zpívají na dobrou noc a ráno houkají místo budíku. Kdo bude řídit a kdo bude houkat? Do Židenic se vchází barevnými vrátky. Když není leden zasněžený, je kouzelný a plný skřítků. Někdy se člověk dívá do blba a do toho blba si i nadává, ale nic netrvá věčně. Nakonec stejně všichni zkapeme. Ale ne, ten sarkasmus schovám zpátky do kapsy. Potřebovala bych si na ni přišít záplatu. Lidi se vodí za ruce, nebo vodí psy. Já vodím. I když nejsem z kovu. V coffeeshopu lidi tancují a stěny voní. Na Staré osadě zkoušíme vzlétnout. V hlavě si tvoříme prolézačky a na papír zapisujeme myšlenky. To (j)souhlášky, to samohlásky. Kolik váží slovo vrátného? A kolik lidí přespává na nádraží? Kolik lidí tam sleduje The Big Bang Theory? Proč lidi chodí pořád uličkou na tu stranu, kde zrovna sedím? Taková večerní rozcvička. Je toho tolik, co by se vešlo do krabice od bot. Ale jak velké boty? Těšíc se na bosé nohy v trávě, zavazuju tkaničky.
Likéry mají mnoho chutí, mnoho barev. Ale kolik barev má duha v oku? Kdyby byla škola hrou, zahrála bych si Aktivity. A z cizích veršů pak skládám věty. Spíš-li s ním,… Až budou růst bledule, já přestanu být bledule. Těším se. Někdy jsou chvíle, se kterými se nedokážu poprat. Asi mi vážně chybí starší bratr. Kolem je všechno na zámky a možná i na hrady, jen najít správný klíč. Chtěla bych zase šplhat po hradbách, sednout si na ně, tam nahoru, otevřít knížku a nevnímat turisty. Místo toho poslouchám stále stejnou hudbu vlaků. Šššš… A tolikrát toužím do krosny místo skript naházet baterku, vodárku, bublifuk,… a vyrazit úplně jinam. Třeba stopem, jako dřív. Jet neznámo kam, nemyslet na školu, nemyslet na problémy, jen si tak skákat a točit se uprostřed polních cest. A pak si lehnout na řeku a nechat se unášet proudem. Třeba jednou, až se jazyky nebudou lepit k zábradlí.
„A co sebevědomí?“
Chtěla bych vzít mého T. a jet zase stopem, zkoušet neznámo, jestli nás přijme. Je mi smutno po dobrodružství, které internátníkům berou zlé vychovatelky. Chci se už rozlítnout, splnit si přání. To stejné přeju i Tobě,
OdpovědětVymazatJen počkej,jaro,až příjdeš!to bude něco!
OdpovědětVymazatSlečno! Moc ti děkuji za překrásnou písničku, kterou jsem už dlouho neslyšela! Když tak pročítám levý sloupec, nestačím se divit, kolik toho máme společného (Václav Hrabě, šťáva v poměru, kytara, sezení v trávě, koukání na hvězdy, Malý Princ, usmívání, ateliér, skřítci, vrásky, vrnění koček, Gilmorky, adopce, zpěv...) Hezké :)
OdpovědětVymazatSlečno Klokanovitá, miluju vaše články. Ale nikdy netuším, jak je okomentovat:)
OdpovědětVymazatAsi vám sem budu házat smajlíky, abyste viděla, že všechna slůvka hltám a berete mi slova z klávesnice:))
Kapky kapky, v očích tlapky..
OdpovědětVymazatMám ráda, jak se v nich odráží svět z jiného úhlu. Chtěla bych odfouknout všechno a vzlítnout, v hlavě pomněnky.
a co sebevědomí?
OdpovědětVymazatkonkrétně to mý se choulí někde v rohu, rozpadlé, roztříštěné a na dlouho ztracené..
Souhlášky je skvělý nápad!
OdpovědětVymazatJá mám jen hezký zápisníček na výplody mé mysli. Zatím se jim daří a vždycky se usadí na papíře a rostou a rostou a pak jdou do školy na další stranu a...
...ta písnička je prostě nádherně hladivá.
šouhláško, ty fotky jsou kurva dobrý
OdpovědětVymazat