Svět se chvílemi zelenal a chvílemi točil jako prst zabodnutý do glóbu. Krabicové boty na nahých šatech. I čmelákům to slušelo. Vůně skořice schované za pivní pěnou v kamení. Lehneme si k pódiu a poběžíme k ohni. Pak beze slov pochopíme, proč tvorové tancují kolem vodárky. Jako ty. Jako já. Ušmudlaná. Co se v blátě neutopí, to zabalíme do vážek. Zvážíme pro a proti? Dosedneme na vodní hladinu. Rychle zvednutý palec se usměje na mávající jedoucí ruce. Nastoupí? Ještě dnes, ještě včera. Najdeme řasu, do které jsme dříve foukli, a ona dopadne na pohádkových postavách. S korálky na krku. S vlasy staženými. Je (to) pryč. A pak v tureckém sedu koukneme nahoru, na ty vysoké lidi, usmějeme se, cvakneme a možná zamáváme na rozloučenou. Mizí rychleji než písmo pod zmizíkem. Ve schránce nás očekávají tři obálky. Nepověděly mi o budoucnosti o nic víc, než tlačítko k vypnutí duše. A všude je spousta sedmikrásek! Deka pod mými holými nohami hřeje knížky na srdci. A mravenci utíkají uzdravit mícu. Ze skal je svět tak strašně malinký - dokud za vámi nepřijdou záchranáři. Obrázky na čelech prozradí budoucí jména člověků. Kdybych otevřela některou ze svaťákových popsaných kamáradek, přivoněla bych si k vylisovanému petrklíči. Oni nechcou znát polštářky ukazováčků, hledají jen, koho by objali.
Žádné komentáře:
Okomentovat