Jako když najdete myšlenky a přání malých dětí. Můžeme si sáhnout. Dotýkat se úsměvů, spát ve zkušebnách. V obětí si pokreslit obličeje. A ráno bosi utíkat, s keckami v rukou. Hřálo. Po schodech se chodí jen tam, kam nesmíme. Přeci! A celou tu dobu vědět, že je možné najít ty vysněné přátele. Korálkové, vodárkové, barevné, usměvavé, žebrající i kapelové. Jak moc člověk může mít rád klokaní rodinku? :)A pak si sedneme na popelnice a možná dostaneme rohlík se sýrem.
S nimi bych si tolik přála trávit víc času.
Jenže... snad Litomyšl nebo Ostrava? Třebas nebudu mít na výběr, ale co kdyby...
Schovám se do sena, které tu pořád obracíme, a možná tam najdu i tu jehlu.
A... Mimbral spíše píše nežli pýše napíše, že se ráda upíše ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat