Radioaktivní šňupání píšťalek

Protože rýma je nejhorší nemoc z těch nejmíň nejhorších. Nosy pak pískají a pusy musí být otevřené, aby se člověk neudusil. Berani a ovečkové co mečí. (!)
Mám tuze ráda Želary. A radioaktivní zvěř, která sice nevystřeluje pavučiny, ale přitahuje se na nich. Přeju hezký den celý den, protože takové jsou nejhezčí. Čekám, spěchám, čekám, spěchám. Vy ne? Od zítřka je jeden velký dlouhý den velkých malých krosen a odporné hudby, na kterou se těším. Balíci z vesnice skáčou s balíkem na balíky slámy, když už je to léto a hodily by se rukavice.
Modromodrá je určitě hezčí než šedivá, a to nemám ráda modrou. Jen tu jednu.
A přesto, že jsem velký statný muž, mě prostě některé písničky dojímají k lehce pochybnému usměvavému neúsměvu. Třeba jako tahle.
Papalášské akordy v mlze si rozumí s Hrami bez hranic. A tiziánově měděná vůbec není zrzavá. Jen na obrázcích a to není ono. A vůbec to není důležité, protože je jedno, za kterými prameny se skovám. Nebo ve kterém bunkru, protože za Vysokým kamenem je jich víc než písmenek na Product Key. I když, to už bych asi neříkala úplnou pravdu.
Asi nejsem taková potvora, protože nemám klíč od všech míst, kam bych se chtěla dostat. Hodná holka ale asi určitě nejsem, protože do nebe bych asi ani nechtěla. Přeci lepší 72 slečen, co vědí co dělat, než 72 pannen. Ale to už jinde jsme, to je jiná vesnice.
A teď se zlobím, heč. Ruka na noze je jasná věc. Stejně jako deskové hry s "rodinkou", které jsou ovšem dřevěné a kácející se. Ale čajové a vodárkové a kouřové a taky trochu s citronem a solí.

Kouká na mě klokan v žlutém kosočtverci.