Vystřelím se na struně od kytary

Taky neradi mluvíte o něčem hezky, protože se bojíte, že to tím zakřiknete a skončí to? Tak proto. Fuck off! :P
Cigarety připálené polínkem můžou padat i z nebe. Nebo z dredů. A nemusí být zapálené, pokud mám být konkrétní, což já nebývám, takže.
Někteří lidé klamou tělem, ale vlastně mile. Vezmu sekáček na maso a rozsekám silnicové fotky. A potom se naučím udělat sekyrkou nožičky. Černé. Na krásu. Měla bych zavřít okna!
Kbelíčkům se občas utrhnou ucha, za co je pak chytit? A tátovodcerovské houbaření má klokanka tuze ráda. Ovšem houby? Ani s octem! (tedy jen s otcem)
Skáču po kolejích. Někdy v tunelu, ve kterém jsme se báli, jindy na internetu, abych věděla, na kterých budu lehávat.
A když se připalují záda tvarohovým mazancům, hodím na ně mokrý pečící papír. A když se připalují záda klokanům, tak by si měli lehnout na břuch.
V hlavě stále Here comes the sun. A ve snech strašidla, která mám moc ráda, ale straší mě tím, co máme vše společné. Tedy kromě Here comes the sun.
Málem nám shořel les. Což není pravda. Jen upravená lež. Tak klid a lež. Nebo si zahraj pinec na procházce. To jsou totiž milé činnosti, když na ně máme ještě věk.

A princové jsou na draka, ještě že máme Honzu!