Protože někdy si tak říkám, k čemu nám jsou všechny ty naše rádoby starosti, když jinde se vylévají řeky a zaplavují lidem všechno, co mají. To pak zapomenete na smyslně nesmyslná slova a narovinu napíšete, že jste tuze rádi, že máte dům na kopci, kam voda nemůže, i kdyby se protrhly Pastviny.Jen těžko si dovedu představit situaci, kdy by mi někdo nařizoval okamžitou evakuaci. Co se všemi vzpomínkami? Vždyť každá věc má svůj příběh, to bychom to měli všechno nechat hnusné špinavé vodě? No ano. Protože život je důležitější. Ale život bez ničeho? S pocitem, že jste přišli o všechno, na čem jste celý život pracovali? Určitě je sice lepší, když jsou škody "jen" materiální, ale i tak...
A stejně se dále budeme zabývat "problémy", od toho, co uvařit k obědu, přes to, kam jít nebo nejít večer, až k závažnějším otázkám, na jakou školu jít či nejít.
A stejně je to všechno ve své podstatě hrozně malicherné.
P.S. Stejně malicherné jako je i moje radost, že za týden je Kravál a týden na to se konečně pojede (teprve potřetí) na Trutnov! :) A pomalu můžu odpočítávat dny do doby zvané Ostrava.
Bydlím v kopci a přesto mám ve sklepě vodu. Teď už tedy ne, snad nepřiteče další. Stejně je to neuvěřitelné.
OdpovědětVymazatVoda.
Tady.
Achjo.
Jsem tak udivená z lidí, které znám a kteří se vrátili z dovolené - teď, když voda opadla - a říkají "No, vidím mokré silnice, ale co je, je zrušená spousta hudebních akcí.."
Díky :)
Ach ano, naše malicherné problémy...myslím, že dokud si uvědomujeme jejich malichernost, není to s námi tak zlé, ale běda, když to začneme brát vážně.
OdpovědětVymazatPovodně ani žádnou podobnou pohromu jsem nikdy nezažila. Naštěstí. Ráda bych se tomu vyhla i do budoucna, ale náhoda je blbec...
Přesně tak, ono už i to vědomí se dá považovat za duševní bohatství. Někoho tohle vůbec netrkne, ale Ty můžeš být na sebe hrdá...
OdpovědětVymazat(Mrzí mě má dlouhá nepřítomnost tady u Tebe na stránkách, Vrbičko, jenže jak se zdá, nemám ji čím ospravedlnit.)