Neděle někdy prostě nejsou

Nebo taky možná jsou, ale až v pondělí. Někdy se stane, že někam do neznáma zmizí třeba odpoledne. Ale celý den? To už nikdy víc. I kdyby byl bochník chleba na prkénku a strup ze spáleného kolene odloupnutý. Když máte před sebou záda, ale víte, že se k vám neodvrací zády. Na pokoji nová spolubydlící, tak jsme tu zase v tom pohádkovém čísle tři. Kéž by to bylo pohádkové! Malý Budha už je téměř vypitý, ale boty se vrací na správné nohy. Jedno z mála pozitiv? Kam se schovává optimismus a radost ze sýrových palačinek? Asi přisypu víc cukru. To se potom přestanou ztrácet neděle. Je čas dospět. Alespoň v některých ohledech. Je čas víc myslet na druhé a méně hledat dno. Je čas jít do prdele. A prosedět nedělovaté (=nepondělní) neděle na pařezu. Sbírat borůvky a nacházet houby. Sbírat houby a nacházet ostružiny. Protože víte jak to je, když něco hledáme, najdeme něco jiného. A nebo taky velké nic. Ale možná jen špatně hledáme a pak kvůli tomu nespíme. Jenže někdy se zapomeneme podívat do té poslední kapsy.
Vonná tyčinka nevoněla a předbíhat se mohlo. Špenát je výborný a pomaranče na oknech doma nejsou. Zelenina je zdravá. Co je zelené, je zdravé? Velké vozy vozí zimu. Protože jezdí, když je jasno, a když je jasno, je zima. Kdyby se roční období střídalo po týdnu, jak by se nám žilo? Když slyšíte otázku, na kterou možná znáte odpověď, ale nemůžete odovědět, protože si nejste jistí, že je to ta odpověď, o které si myslíte, že je to ta ona odpověď, co říct? Někde jsem četla, že by lidé měli mít na všechno názor. Ale jsou věci, na které názor nemusí být jasný. Co třeba větrné elektrárny? A co kafe bez mléka a cukru?

A co ty z(a)tracené neděle?