Pointa v bubínku

V tom ušním nebo snad spíš Plechovém, ve kterém se ztratil ten, kdo chytal v žitě. Hliněná vodárka s větvičkami a vůní rumu. Tři zrzaté lentilky dědy Edy. Klaviaturní sbírky litomyšlské poezie cuchají česnekový sýr. Nohy unášené sluncem došly na pole, kde zpívaly Lidice o smutku a nekonečných rozhovorech. Pocity klidu a štěstí protkané smutkem u zimního stadionu a jednou svíčkou, co zbyla pro víkendové rozloučení. Okvětní lístky ruční (luční?) květiny se smějí na kachny, které i tu tak rády ukazují, kde ty všechny starosti mají. Čepička na hlavě pána, který bude po tři roky naším "otcem" - pána, kterého si od první chvíle vážím tak moc, jako paní, která lezla na Mont Blanc a teď nám vypráví o tasemnicích. Testosteron všude krom Litomyšle. Dva odlišné světy a všude to voní vanilkou a skořicí a pečeným čajem. A stejně je to milé, že vás chce někdo vidět, že se někomu stýská, že si na vás někdo i po "letech" vzpomene. Stejně jako nadřízení, před kterými schováte šálu, co schovává ukašlaný nos a usmrkaný krk. Tak už to bývá. Stejně je to milé, když si uvědomíte, že každý den zažijete něco, co byste nejraději namalovali novými temperkami na staré skříně, které už nechcete odemykat. Úsměvy foukané do balónků, o které zakopává i úplněk, který trval snad čtyři dny! Louka na místech, kde bych ji nečekala si vypráví příběhy s neprozkoumaným lesem. Těším se na objevování tamních skřítků.

Je tu milo. Je vám tam někde taky tak milo?