Sluchátkově. Někdy nás nevedou naše kroky, ale slunce, za kterým jako ve snu jdeme...
Je fajn, když potkáte někoho, kdo s vámi bude vysedávat na chodbách a hrát na kytaru. Kdo s vámi zajde na čaj a s kým máte možnost vytvářet všelijaké (ne)obrazy. Někdo, s kým ty špenátové večeře chutnají lépe. Je fajn, když máte s kým mluvit o všech nemožných vírách ve skřítky. Ona je jedním z mých skřítků.
Je to vlastně jakási forma terapie či relaxace. Imagine od Johna Lennona. Kolem dokola vygumovaní panáčci. Obrovské pastelky. Roztřepený dred. Spousta úsměvů. Tak, jak to má být.
A když nám mráz dovolí zůstat ještě chvíli na čerstvém vzduchu, vydáme se do zámeckých zahrad, opět s kytarou a ještě k tomu s bílou čokoládou a posledním letošním burčákem, co nám milý pán nabídnul. Mám ráda podzim. Mám ráda podzimní slunce i déšť. I ten obrovský vítr. Mám ráda tu podzimní vůni. A ta vám tedy je! :)
ano, ano!!! vůni podzimu mám nesmírně ráda...a podzimní listí a vůni šípků a procházky podzimním parkem, kdy stromy dýchají a všechno tak nějak hezky voní a ... a vůbec. krásnej článek i fotky!
OdpovědětVymazatať podzim voní na každým kroku, až do duše..!
Četla jsem bez dechu s napětím, jak se na podzim patří. Včetně sloupku o tvém já. Podzim voní, hřeje, hladí na duši. A přináší odpuštění :)
OdpovědětVymazatJe moc fajn, že sis našla někoho blízkého k sobě:) Alespoň se neztratíš:)
OdpovědětVymazatJá jsem také svým způsobem skřítek.
OdpovědětVymazatSobě samému ale nevěřím.
Tyhle střípky souzněností naprosto miluji,
voní mi, zní a já je mnu mezi prsty a nemůžu se jich nabažit, ne néé...