Milého hlas z telefonu, když tráví noci v práci, obejmutí, když je se mnou. Jsem tak šťastná, že jsme se našli.
Desítky rukou na břiše, stovky dotazů. Stále stejných. Stále stejné odpovědi.
Příliš krásné sešity na to, aby se do nich psalo. /ale k čemu tedy jsou? neboj se do nich psát!/
Domečkové snění začíná mít sice konkrétnější podobu, ale. Je tak krásné se o tom aspoň bavit, ještě chvíli doufat!
Skládáme slova z písmenek, dobýváme Českou republiku. Zašívám si kalhoty, aby se mi zase o kousek dál mohly potrhat. :) Zasypávám se korálkama a blíží se čas kaštanů a draků. Loni jsem je pouštěla s dětma ze specky. Stýská se mi po jejich upřímnosti, nadšení a potřebě držet se za ruku. Tu mám taky.
"Ruce mé, ruce Tvé, každý máme ruce dvě. Jedna mává, druhá hladí, obě spolu kamarádí. Když si ruce podáváme, velkou náruč uděláme, pro děti, co tady máme."
A k podzimu se mi Edith hodí nějak víc než k jiným ročním obdobím.
Páni, večerní toulky internetem mě zavedli sem ... na místo, kde jsem trávil desítky minut, možná i hodin :-) Tak jsem chtěl jen pozdravit a popřát hodně štěstí do života Tobě i všem, na kterých Ti záleží :-)
OdpovědětVymazatIvan (před pěti a více lety jako Despair ;-) ), pamatuješ? :-)
*zavedly, ošklivá hrubka, kterou ihned opravuji :-)
Vymazat