Vůně sušených pomerančů

Jakoby se Vesmír přibližoval, slunce svítí skrz pomeranče a jehličí padá na přivřené oči. Duše vylétává, houpe se na dřevěném koníčku a přede. Tiše. Slaměné úsměvy pocukrovaných kytar. Dva roky. Milo. Čtyři roky. Milý. Stavebnice malých snů. Na okraji města. Jsme z lesa. Najdi dva stejné obrázky. Rozmrzelý svět tam mimo můj (váš/náš) Vesmír. Sovy pálené. A v píšťalkách je cítit blízkost. Máte hezké časy, delší vlasy,..? Letí. Letí to. do Vesmíru