Země nezemě

Panenky těkají po běhajících obrázcích, když už se nestarají o výměnu kola. Hodný komisař přesto jízdy hodnotí jako neprospěla, to se asi se mnou ještě nechtějí rozloučit. Jsou chvíle, kdy si říkáte, že působit "jistě" by znamenalo úspěch, ale co je dnes jisté? A proč se čím dál častěji setkávám s názory, že dříve nám bylo stejně líp. Pomeranče sice byly jen na Vánoce, ale teď je "všeho" přebytek a "nikdo" si toho neváží. A ono na tom vážně něco je. Výletování po olomouckých stromech, oběd v trávě před menzou, vzpomínka na vepřo knedlo bezzelo, dobročinné panini. Tóny klavíru po nocích, tóny reggae v Hořicích, Čechomoři na Marmeládě a obrovská chuť na marmeládu. Podpisy se neměly rády s letící plackou "I am not your bitch!". S náznakem slzy a spoustou vzteku z nepochopení situace. Úsměvy sem a úsměvy tamhle. Pokoj si stýská po druhém polštáři, vypadá najednou o tolik větší. Všechno má své určité fáze. Jako měsíc v úplňku. Jako jeho zatmění, co prý nedávno mávalo z nebe. Já ale mávala jako vždy na Prince. Nebyl tam ale, možná hrál s těmi mými skřítky na schovávanou. Jak velká bláhovost může být ta má víra ve skřítky? Třešňová skříň už je prý tak stará, divím se, že ji nebolí záda, když se celé ty roky opírá o zeď, ani si nesedne. A šťovíky nejsou jen kyselé, mohou být i tolik hořké. Juříkovské lezení na balíky slámy, kolem oveček k borovici, na školní hřiště (zahrát si na pavouky), pak se snažit trefit šipky do terče a nakonec obcházet Litický hrad. Celý den s příchutí vzpomínky na podobné a o tolik jiné chvíle. "Je škoda, že takových, jako jsi Ty, není víc..." Ono se špatně vysvětluje, že ta všechna příroda ve vás a bezprostřednost je pro vás samozřejmostí. Ale ono to vysvětlení nepotřebuje. Kdyby bylo víc takových, co stále lezou po stromech, aby mohly plivat pecky z třešní po slepicích nebo co letos upletly už dva kopretinové věnečky, tak by asi bylo něco špatně. Všechny ty bubliny a korálky a spontánní radosti, to není z důvodu obrovské nedospělosti, možná spíš právě naopak, s narůstajícími roky a uvědoměním se tyhle věci zdají být čím dál víc podstatné a pro život stále důležitější. Ať už to může vypadat jakkoliv nedospěle. Na to se tu přeci nehraje.

Přesto, že koncert Buty byl lákavý, nohy utíkaly tam, kde se třebas složí do tureckého sedu. Tam, kde platí téměř "co na srdci, to na jazyku". Za těmi, kteří se stali z obyčejných kamarádů Přáteli.

Nohama na zemi, myslí v zemi nezemi.