A každá piha = jedno přání?

I po letech stále stejná do uší.
A v každé ze tří teček jedno slovo, jedna věta ...
Mám ráda ty tři tečky...
Mám ráda letošní léto. Německé dobrodružství, bruselský dalekohled, berlínská zeď, amsterdamská půjčená kola, pohádkové Bruggy, francouzské ztracení v nákupním košíku.
Mám ráda letošní léto. Trutnovské (čtvrté, letos žel krátké) nadšení. Harekrišňácké zamávání a pomalování, (ne)sběr kelímků, hledání stanů, kouzelné světy s něčím komornějším od levé nebo pravé Nohy s příchutí burčáku. Setkání se Žabkou a s Drakem a s každoročními navštěvovateli. Mám to tam zkrátka tuze ráda.
Mám ráda letošní léto. Sice s trochou teskna, ono by to jinak nešlo asi. Ale snažím se, vážně se snažím všechno to hodit za hlavu a zkusit zase žít jinak. Je to těžké, ale s kamarády jde všechno přeci lépe. Tak co bych už se konečně pořádně nevzpamatovala?! Už je čas!
Debaty o třech či dvou tečkách, o lidech, kteří se po dvou letech vrací? Co vlastně čekám?
Stále stejné úsměvy u zmrzliny, až přijde zima, budou se usmívat nad cukrovím?
Stále stejná bezmoc nad dnešním světem. Místo zpráv černá kronika, místo klidu a radosti ze života jen obavy, zda lidé zaplatí nájem, nakrmí potomky... už mě to vyčerpává. Kam se ta naše republika žene? Nechci se obávat budoucnosti, užívám si přítomnost.
A když se mě babička zeptá, jak se mám, odpovím upřímně a samozřejmě, že se mám dobře. Však mi snad nic podstatného nechybí. Že je mi dvacet a jsem "sama"? Vždyť nejsem sama ... :)
Bývalá spolužačka letuškuje, jiná shodila dredy, jiná skorospolužačka se bude vdávat. Ostatní nadšeně studují? Proč se mi po nich nestýská tak, jak jsem čekala? Protože to bylo vždycky skrz prsty. Neznají, nevědí, tak pomlouvají. Ale což. To tu bylo přeci vždycky :)
Mám dnes nějakou pesimistickou, v celém tom svém optimismu. A přesto je mi hezky.
Musím si zase uklidit v pokoji. Však to určitě znáte, když máte uklizeno kolem sebe, jakoby ste si částečně uklidili v sobě.
Lidé se ztrácejí a vracejí. Co znamená být dobrý člověk? Nepít, nekouřit... ? Nebo i přes všechny nešvary se cítit slušným člověkem, co druhé pozdraví a ještě se při pozdravu usměje? Je to dneska známkou divnosti nebo je to normální? Přejete tím dobrým dnem vážně dobrý den nebo už je to jen další z frází? Je mi hrozně smutno z dnešního světa a vždycky mě hrozně potěší lidé, kteří ten svět vnímají podobně jako já. Pozdraví, poděkují a je to pro ně přirozené. Nejsme jen roboti, jsme přeci lidé a i když je kolem tolik "zla", tak my nemusíme být taky takoví. Leč málokdo je tak odolný a nenechá se problémy zcela ovlivnit. Možná to jsou hlouposti a možná si v tom najde každý to své. Chtěla bych jen, aby si lidé uvědomili, že když jdou i do obyčejného obchodu, že například za kasou sedí ČLOVĚK. Že průvodčí jsou lidé, že za barem jsou lidé... Nejsou to roboti, aby se na ně jen štěklo, co kdo chce, ať už máte jakoukoliv náladu. A ne, nejsem žádný mravokárce, jsem jen člověkem, na kterého občas lidi jen vyštěknou, aniž by pozdravili, poprosili nebo poděkovali. A z toho je mi fakt upřímně smutno.
Ale přesto se mi letošní léto líbí, i když jsem se nekoupala. Vlastně jo, asi pět minut v Holandsku, v málo slaném moři. A to není málo! :)
Inu doufám, že jste si léto taky tak pěkně užili. Že jste se moc nemračili. Doufám, že jste si jen nestěžovali, že moc prší, pak že je moc vedro, pak že zas moc zima... Tak už to prostě je.
Já si léto /a nejen to/ užila i přes pracovní dny požehnaně. Spousta koncertů, úsměvů, setkání, zážitků, vyprávění a tak... :)
A když si vykřičíte hlasivky, tak přeci určitě víte, že Vincentka je spolehlivý (leč pro mě nechutný :D) kamarád :)