"Porážka vás může posílit stejně, jako vás oslabí výhra." (Charles Bukowski)

Do kakaa přimíchané koření. Voní po jaru. Chodidla nad zemí, srdce nad zemí, rozum pod zemí. I kdyby na vás padaly všechny stromy, vždycky budete vědět, že až spadnou, dostane šanci slunce. Stíny postupně zmizí. Je důležité nést za své trable odpovědnost, je to důležité tak, jako se z toho nezhroutit, ale stále dýchat, stále se dívat. Bláznivost a obejmutí, struny, bubny, jamming. Srub se halí do dřeva. A je to jaro letos o tolik jiné než před rokem. Stopem na Nový Zéland, ve snech do Irska. Těším se na oheň. Neopouštěj staré známé pro nové! Alternativní atmosféra. Nenech umřít duši. Povinnosti se plní o to hůř, o co krásnější je počasí a o co větší chuť mám běhat bosa. Už i vodárka se celá třese. A je to milé, když je kolem vás milo. Zážitky se nevejdou do kapes. Ani do fotoalba. Silná potřeba tvořit. Obejmout celou Litomyšl! Vylézt zase na obrovskou hromadu hlíny, běhat přes zbytky sněhu jakobychom dobývali hory. Procházet dveřmi. Smát se a smát. Čerpat sílu při pohledu na mraky. Cítit, že souzníte se zemí, na které ležíte. Pokora. Nezabývat se státem. Vnímat problémy, žít ale přítomností. Však to znáte, jakoby každý den byl tím posledním. A přes všechnu rebélii, přes všechny kolabsy stále vědět, kým jste. Neztratit duši!