Jarní sníh roztaje sílou obejmutí

Fotbálkový míček přeskakuje všechny překážky. Korálek z dredu padá do ježčích bodlin, divadlo se schovalo za oponu. Proletíme se na tágu, až už nám budou mrznout bosé nohy. Kouř z vodárky nás unese do světa s neustálou hudbou kolem nás. Kdybychom si už mohli s onou vodárkou sednout na trávu, rozezněla by se hudba po celém barevném okolí. Slunce by se nám odráželo od nosů, pihy by se předbíhaly, která bude zářit víc.
Každý chloupek, každý vlas, každá řasa je tak silná, že by unesla naši tíhu. Ale my to zvládneme sami, nejsme přeci z cukru! Ani z toho melounového. Všechny prohry považovat za výhry... (Někdy vás výhra oslabí víc, než prohra). Jsme silní!
Hledáček hledá cvaknutí. Chtělo by to les. Jarní les! Louky! A skočit do rybníka!
Bledulky jsou z té zimy ještě více bledé, sněženky jsou zasněžené.

Pro ty sny, kdy plavu s kosatkami.